Satiterapie je integrativní psychoterapie, vedoucí k všímavému, uvědomělému prožívání, které je zakotveno v tělesné skutečnosti. Na této bázi potom pacient sám přichází k poznání, které léčí, získává vhled do jader své patologie a odkrývá své sanační možnosti.
V termínu 19. a 20. 10. 2013 se v Brně uskuteční kurz - Intuice. [ více ]
Chceme Vás upozornit na knihu Karla Hájka "Tělesně zakotvené prožívání". Tato kniha uvádí výzkum zpracovávající výpovědi účastníků kursu Focusing I. Více informací o knize zde.
Mirko Frýba: Buddhova meditace všímavosti a vhledu

O satiterapii:

01  Co je satiterapie?

02  Základní principy

03  Satiterapeutické postupy

04  Všímavost

05  Satiterapie a meditace všímavosti a vhledu

06  Ukázkové kazuistiky a techniky

Kontakty:

Atelier Satiterapie, Lužánecká 4A, 602 00 Brno
tel.: 773 698 081, email: kurzy@satiterapie.cz



Spřátelené webové stránky:

01  www.psychoterapie-brno.cz

02  www.psycholog-hytych.cz

03  www.karelhajek.org

04  www.cestazkruhu.cz

05  Psychoterapeutické centrum Lávka

Weby partnerů:

01  www.hledajici.cz

Všímavost

Všímavost (sati v jazyce páli; mindfulness anglicky) je nejdůležitějším pojmem satiterapie. Následující vysvětlení jevů označených tímto pojmem je vybráno z knihy:

Kanonické texty používají jednak přesně systematicky definovanou terminologii (paramattha-vačana), jednak hovorovou řeč (vohára-vačana), v níž jsou podána vysvětlení pomocí příkladů atd. Abhidhamma-Pitaka obsahuje systematicky definované pojmy, ze kterých pak vycházejí hovorová poučení, instrukce a vysvětlení, jež zahrnuje Sutta-Pitaka (viz strana 51). Pojmy všímavost (sati), bdělost (džágarija) a pozornost (manasikára) jsou součástí přesně systematicky definované terminologie. Každý z těchto tří klíčových pojmů je podkladem jiného postupu meditace. Skutečně existující jevy, jakož i vztahy mezi nimi, lze pozorovat a pomocí pojmů tak označovat, aby vztahy mezi pojmy též odpovídaly skutečným vztahům mezi označenými jevy. Na těchto principech funguje páli jazyk kanonických textů, v nichž jsou pojmy často definovány operacionálně, to znamená popisem operací nutných pro vznik a pěstování označených jevů, jakož i pro spojení mezi nimi. Zde lze jen krátce poukázat na rozdíly mezi jevy, které jsou označovány pojmy všímavost, bdělost a pozornost, uvést základní principy postupů jejich kultivace a zmínit některé další příbuzné pojmy. Vyjděme přitom z následujícího kanonického citátu:

čhanda-múlaká sabbe dhammá
manasikára-sambhavá sabbe dhammá
phassa-samudayá sabbe dhammá
vedaná-samosaraná sabbe dhammá
samádhi-pamukhá sabbe dhammá
sati-adhipateyyá sabbe dhammá
paňňá-uttará sabbe dhammá ...

V záměru své kořeny mají všechny jevy,
pozorností tvořeny jsou všechny jevy,
kontaktem smyslů vznikají všechny jevy,
cítění (prožívání) spojuje všechny jevy,
soustředěním vedeny jsou všechny jevy,
všímavostí ovládány jsou všechny jevy,
moudrost završuje všechny jevy, ...

Dasaka-Nipáta, Anguttara-Nikáya (PTS, Vol. V, 1958, s. 107)

V tomto výroku Buddha odlišil od jiných jevů pozornost (manasikára), která svým zaměřením na právě pozorovanou skutečnost vyčleňuje z celého vnímaného pole ten jev, na který je zaměřeno vědomí jako na svůj předmět. Prostřednictvím těchto operací pozornosti spolu-vzniklé (sam-bhavá) jevy jsou tedy pozorností tvořeny. Pozornost je faktor mysli (četasika), který je podle kánonu přítomný v úplně každém vědomí jevu, které může vzniknout jedině kontaktem jednoho ze šesti smyslů (viz strana 89 a 93). Všechny typy vědomí - s výjimkou kontinuity mysli (bhavanga-čitta) bezesného spánku - obsahují bdělou pozornost a mají určitý stupeň jasnosti uvědomění. Ale ne všechny typy vědomí obsahují faktory mysli označené všímavost (sati) a moudrost (paňňá). Analýza faktorů přítomných ve všech různých typech vědomí je shrnuta v příručce Abhidhamma-Attha-Sangaha (Bodhi 1993), jejíž 4. kapitola je speciálně věnována stupňům bdělosti a jasnosti uvědomění předmětu vědomí. Jednou větou lze tedy říci, že by bylo nesmyslné hovořit o jakési “nebdělé pozornosti", protože každá pozornost je bdělá - a sice v různé míře. Smysluplná je však otázka, jak se dá pěstovat bdělost. Bdělost (džágarija) je v kanonických textech zpravidla uváděna v souvislosti "bdělého hlídání bran smyslů" (indriyesu guttadváratá), jež představuje jednu z hlavních metod meditační kultivace bdělosti. Buddhova základní instrukce pro meditační kultivaci bdělosti je následující:

A jak se, žáci, věnuje žák
zcela pěstování bdělosti?
Takto, žáci, žák během dne
při kráčení, při sezení od překážkových
jevů svou mysl očisťuje;
během první třetiny noci
při kráčení ... mysl očisťuje;
během střední třetiny noci na pravém
boku uléhá jako lev, nohu na nohu
klade všímavě a s jasným věděním jak
vnímat vstávání upře na něj pozornost;
během poslední třetiny noci, když vstal,
při kráčení, při sezení od překážkových
jevů svou mysl očisťuje. ...
Takto, žáci, bděle hlídá žák brány svých
smyslů, bděle střeží míru svých pokrmů,
zcela se věnuje pěstování bdělosti

Tika-Nipáta, Anguttara-Nikáya (PTS, Vol. I, 1961, s. 114)

Metody pěstování bdělosti, uváděné v kanonických textech, cílí především na regulaci každodenního života v nišském řádu. Pro užití v našem kulturně specifickém prostředí je metoda "bdělého hlídání bran smyslů" (indriyesu guttadváratá) podrobně rozpracovaná v 8. kapitole (strana 259-262) knihy Umění žít šťastně (Frýba 1989). Bdělost je v knize Nyánaponiky Maháthery (1970, strana 183-185; český překlad 1995, strana 211-13) instruována na podkladě textu Danta-Bhúmi Sutta (Madždžhima-Nikáya, PTS, Vol. III, strana 128 - 137). V angličtině používá Nyánaponika jednotně jako překlad pro bdělost (džágarija) pojem wakefulness a v němčině

Wachsamkeit, přičemž tento pojem jasně odlišuje od všímavosti (mindfulness, Achtsamkeit) a pozornosti (attention, Aufmerksamkeit). Jevy označované těmito třemi pojmy mají přesně definované vztahy a podmiňují se vzájemně způsoby, které je nutno znát pro účely jejich metodické kultivace. I ve výše citovaném druhém textu ze sbírky Anguttara-Nikáya, který vysvětluje postupy kultivace bdělosti, se setkáváme s pojmem pozornost-tentokrát je to pozornost zaměřená na představu budoucího bdění po probuzení a vstávání. Cvičící se pro bdělost připravuje (kappeti) tak, že upřel pozornost (manasikaritvá) na uvědomění vjemů povšimnutých při probouzení a vstávání (utthána-saňňam) - přičemž s všímavostí (sato) upravuje tělesnou pozici. Všímavost má přitom tedy též funkci zapamatovávání, jíž se později ještě budeme věnovat. Ale už zde je zřejmé, že popisovaný postup lze prakticky provést, jen když jasně rozlišujeme mezi všímavostí, uvědomováním, pozorností a bdělostí. Nácvik postupů uvědomování při probouzení a vstávání je důležitou součástí intensivních kursů neboli zásedů meditace všímavosti a vhledu (satipatthána-vipassaná), kde je prováděn při každém všímavém zalehnutí a probouzení. Mezi účastníky zásedů se v této souvislosti vžil obrat "nařídit vnitřního budík". Východiskem nácviku je uvědomování vjemů spojených s prvními aktivitami, jež cvičící provádí bezprostředně po probuzení, než vstane z lůžka. Tyto vjemy jsou vytvářeny pozorností zaměřovanou bezprostředně po procitnutí na dotyk těla s podložkou. Spolu s ostatními následně vznikajícími jevy jsou zvládány všímavostí, která v kombinaci s moudrým rozlišováním umožňuje jasné vědění (sati-sampadžaňňa) a zapamatování prožívaných souvislostí. Vjemy, jež jsou pak přítomné během nácviku bdělosti při probouzení, musí být nejprve nacvičeny před usnutím, aby bylo možné je využít po probuzení. Cvičenec, který se takto připravuje (kappeti), musí též formulovat rozhodnutí (sankappa) o času a všímavém způsobu probouzení, vstávání a následné bdělosti. Další technické podrobnosti vázané k pojmu bdělost (džágarija) jsou uvedeny v kapitole Jhána-Vibhanga druhého opusu kánonu Abhidhammy a rozvedeny na příslušném místě komentáře (Sammoha-Vinodani). Pozornost (manasikára) označuje vztažení mysli ke konkrétnímu předmětu vědomí. Tento akt (karoti) mysli (manas) je základním elementem soustředění (samádhi) přítomného v každém vědomí - jak již bylo uvede no na podkladě kanonické definice. Pozornost (manasikára) je vždy zaměřena na jeden předmět (eka-gatá), čímž je výlučná a je tedy opakem všímavosti (sati), která je otevřená pro celé pole všech přítomných předmětů.

Je-li pozornost ovládána všímavostí, tak je neselektivní v tom smyslu, že může být po dobu svého uplatnění zaměřena na jakýkoliv momentálně vybraný předmět. Předmětem pozornosti může být jakýkoliv jev, tedy i všímavost sama, pokud se stává předmětem analýzy (vímamsá) nebo reflektování (paččavekkhaná).

Metody pěstování pozornosti, uváděné v kanonických textech, se týkají především dvou oblastí: analýzy elementů (dhátu-manasikára) a moudrého uvažování (joniso-manasikára). V obou uvedených oblastech jsou postupy pěstování pozornosti koordinovány a ovládány všímavostí. Proto nalézáme jednu verzi analýzy elementů například též v Satipatthána-Suttě, klíčovém textu meditace všímavosti.

Kultivace pozornosti v oblasti moudrého uvažování (joniso-manasikára) se zakládá na stejných principech, které jsou doplněny etickými kritérii pro rozhodování mezi postupy kognitivního zpracování dané situace a následného jednání. Podrobný popis nácviku moudrého uvažování, jakož i jeho užití v praxi každodenního života se nalézá v této knize. Zde zbývá jen ještě jednou zdůraznit, že metodický postup moudrého uvažování jednak vychází z všímání si skutečně existujících jevů - nikoliv z verbálně zprostředkovaného vědění! - a z jeho vyhodnocujícího zpracování pomocí matic abhidhammy, jednak je koordinován a ovládán všímavostí spojenou s moudrostí. Všímavost (sati) je stěžejním tématem Psychologie zvládání života, proto nalézáme její vysvětlení v různých kontextech na několika místech této knihy, jež snadno najdeme pomocí rejstříku. Základem kultivace všímavosti je dovedné využití prostředků (upája-kosalla) při uspořádání podkladů všímavosti (sati-upatthána). Všimnout si lze jenom tolik, kolik si lze všimnout. Nikdo si nemůže všimnout ani více ani méně, než kolik si právě všímá. Na rozdíl od bdělosti a pozornosti nelze všímavost přímo regulovat; vůlí přímo regulovat lze pouze předpoklady pro všímavost a systematické uspořádání jejích čtyř podkladů - tím jsou metodicky vytvářeny podmínky pro vznik všímavosti. Opakovaným průběžným sledováním (anupassaná) podkladů všímavosti se mění kvalita sledující mysli, která si všímá, zapamatovává si strukturální a procesuální souvislosti, jichž si pak znovu lépe všímá.

Všímavost definují operace, které jsou elementárními procesy postihnutí a zapamatování celého pole prožívání. Hlavní nosný proces všímavosti je v páli nazývaný sallakkhaná, v angličtině noticing, v němčině merken. Česky jej lze v různých aspektech vystihnout slovy "zaznamenávání", "označování", "uznávání skutečnosti", "preverbální komentování dějů", "postřehovávání", "sbírání právě prožívaného", "zapamatovávání" - či zcela jednoduše si připomenout to, co z vlastní zkušenosti známe jako skutečnost "všímání".